Obnova eucharistické modlitby je během na dlouhou trať

Autor:
Publikováno:

Jak už jsme na našem webu informovali, v pondělí 21. května 2007 přednášela a se zájemci besedovala na Evangelické teologické fakultě UK v Praze významná osobnost německé ekumenicky orientované liturgiky profesorka Irmgarda Pahl. Zde přinášíme hlavní myšlenky přednášky i následné diskuse v pohledu Jana Kirschnera.

Katolická profesorka liturgiky z německé univerzity v Bochumi v Praze pronesla přednášku na téma "Liturgie večeře Páně v německých evangelických církvích v ekumenické perspektivě - současná praxe a kroky liturgické obnovy" V úvodu se zaměřila na historický vývoj evangelického pojetí večeře Páně od reformace až po 20.století.  Připomněla, že v počátku reformátoři nechtěli tvořit něco nového, soustředili se na evangelium a pokusili se více zapojit do bohoslužby celou obec. Zdůraznili kněžství všech pokřtěných a proto odmítli slavení večeře Páně bez účastníků z lidu. To ale paradoxně vedlo i k omezení slavení eucharistie a jejímu oddělení od bohoslužby slova, přestože například Kalvín prosazoval (neúspěšně) vysluhování každou neděli. Ideálem bylo i osvobození mše od prvků, které z pohledu reformátorů neodpovídaly evangeliu.  Vypuštěna byla tradovaná modlitba kánonu, kterou reformátoři považovali za pouhý lidský výtvor a  projev "domýšlivosti kněží". Z mešního kánou tak zůstala jen slova ustanovení, která Luther nazval "kompendiem eucharistie". Některé části eucharistické modlitby byly přesunuty na jiná místa bohoslužby. Objevuje se lidová forma bohoslužby s kázáním a přijímáním (tzv. hornoněmecký typ). Pahl dále nastínila současné podoby evangelického pojetí, některé významné dokumenty a studie (Studie o večeři Páně v dialogu římských katolíků a luteránů – 1972,  Lima 1982) a vydané agendy – bohoslužebné knihy v německém jazykovém prostoru (Reformovaná agenda vznikla v roce 1999 a lutherská v roce 2000).
 
Významnou část přednášky profesorka Pahlová věnovala snaze o rehabilitaci eucharistické modlitby ve 20.století. V nově vydaných agendách jak luterské tak reformované se objevuje dostatečné množství forem eucharistických modliteb (v luterské 27, v reformované 6). To je novum zejména pro reformované, kteří se bránili zavedení starocírkevních modliteb. Pro lepší pochopení smyslu a původu eucharistické modlitby Pahlová dále upozornila, že Ježíšovo jednání nebylo omezeno jen na slova ustanovení, ale že součástí hostiny byly i další prvky, zejména díkuvzdání vycházející z tradiční židovské modlitby berachot. Jako důležitý argument pro rehabilitaci eucharistické modlitby připomněla novodobé poznatky o podobách starokřesťanské bohoslužby, které reformátorům nebyly známé a byli proto odkázání ke konfrontaci se středověkou bohoslužbou.
 
Ve svém závěrečném shrnutí německé situace Pahlová připomněla, že v Německu je jen málo sborů, kde se vysluhuje večeře Páně každou neděli. Za nedobrý výsledek považuje to, že texty eucharistických modliteb a celých bohoslužebných forem nejsou obecně přijímány, přestože je nové evangelické agendy nabízejí. Naopak se domnívá, že v německém prostředí podařilo integrovat večeří Páně do celku bohoslužby.

Na přednášku na Evangelické teologické fakultě bezprostředně navázala panelová diskuse s tématem "Eucharistická modlitba v ČCE - současný stav". V panelu zasedli kromě profesorky Irmgardy Pahl také vedoucí katedry praktické teologie ETF UK v Praze profesor Pavel Filipi, vedoucí poradního odboru liturgického Synodní rady ČCE Radmila Včelná a evangelický farář Marek P. Lukášek jako zástupce Coeny. Zapojili se i další účastníci z pléna. Hovořilo se o nejasném pojetí  „kvazi“ přítomnosti (ani ano ani ne) Ježíše Krista ve večeři Páně v evangelickém prostředí. Pahlová v této souvislosti připomněla, že je nutné vnímat jak tuto přítomnost chápe sám Kristus.  Zdůraznila, že Ježíšova slova „Toto čiňte na moji památku" jsou především zplnomocněním, velkým mysteriem, které se dá sotva pojmout slovy.  Profesor Filipi považuje za klíčová slova v eucharistické modlitbě „pamětlivi toho“. Což je lepší překlad než „na památku“ protože anamnesis – rozpomínání se je něco mnohem mohutnějšího než pouhý mentální akt. Je to aktivní dění v kontextu celé bohoslužby.

Radmila Včelná vrátila diskuzi více do praktické situace sborů, když připomněla zpovědní charakter večeře Páně v evangelickém prostředí, který mnoha evangelíkům brání v touze po častějším přijímání (zpovídat se každou neděli není možné). Podle Včelné musí jít o postupnou změnu tohoto pojetí. Ze své konkrétní sborové praxe reagoval i Marek P. Lukášek, který se snaží oddělit večeři Páně od zpovědi zařazením vyznání vin na začátek bohoslužby. Tato forma bohoslužby tak vytváří možnost slavení večeře Páně pravidelně, třeba i každou neděli. Lukášek připomněl i svoji pastorační nabídku individuální zpovědi podle Lutherova vzoru, což je v současnosti v českém evangelickém prostředí spíše výjimečná praxe. Profesor Holeton z pléna  připomněl česká liturgická hnutí, která již od 14. století měla jako základ časté přijímání a vyzval tak k práci na obnově české liturgické tradice. Tato hnutí měla často i výrazný sociální a diakonický aspekt, který je vedl k většímu „hladu“ po večeři Páně. Na tento aspekt eucharistické „reformy“ upozornil Pavel Filipi.

Připravujeme přepis přednášky.