Liturgická barva
fialová (půst)
Souvislost biblických lekcí
Souvislost s Desaterem není zřetelná. Epištola navázána na evangelium skrze otázku Židů „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“, dále pak odkazem na Krista ukřižovaného (zboření chrámu Ježíšova těla).
Starozákonní lekce
Desatero. Co dodat? Je dobře, že ji shromáždění uslyší v plném (nezkráceném) znění.
Epištola
Slavný Pavlův text o bláznovství kříže. Podrobné zhodnocení viz J. B. Souček, Bláznovství kříže (Eman 1996). Polemický důraz na Krista ukřižovaného – v křesťanství nejde o mudrování ani o dychtění po zázracích, nýbrž o věrnost Kristu vydanému za hříšníky.
Exegese J 2,13 – 25
kontext
Po svatbě v Káni se Ježíš odebírá – už v 2. kap. evangelia! – do Jeruzaléma. Evangelista Jan počítá s trojí velikonoční návštěvou Ježíše v Jeruzalémě, tj, s tříletým Ježíšovým působením.
stavba
A symbolické očištění chrámu (13 – 17)
B disputace s „Židy“ ústící ve zvěstování vzkříšení (18 – 21)
C evangelistův povelikonoční dodatek (22)
místo a čas
Odehrává se na nádvoří jeruzalémského chrámu v předvečer paschy při Ježíšově první návštěvě Jeruzaléma.
paralely
· Mt 21,12 – 13
· Mk 11,15 – 17
· Lk 19,45 – 46
Jan oproti synoptikům užívá jiného sz citátu (Ž 69,10), který
nemluví o „Domu modlitby“ nýbrž o horlivosti
pro dům Boží. To je podloženo i tím, že Ježíš na chrámovém nádvoří použije bič. Janovský Ježíš chrám nazývá „dům
Otce mého“. Jan navíc mluví zevrubně o ovcích a dalším dobytku v chrámu,
kdežto Mt a Mk uvádějí jen holuby. Janovský „antisemitismus“ se projevuje i
zde, místo o zákonících či farizeích hovoří paušálně o „Židech“.
řecký text a překlady
Pracovní překlad:
(13) Byla blízko pascha (pasca ČEP: velikonoce) Židů. Ježíš vystoupil (anebh ČEP: vydal se na cestu; Bogner: odebral se vzhůru) do Jeruzaléma. (14) A našel v chrámu prodavače dobytka, ovcí, holubů a penězoměnce (kermatistaV - hapax legomenon) sedící. (15) A udělav bič (h.l.) z provazů všechny vyhnal chrámu i ovce a dobytek. A směnárníkům (kollubistwn) vysypal mince a stoly převrátil. (16) Prodavačům holubů řekl (eipen ČEP: poručil): Odneste (arate ČEP: pryč s tím) toto odtud! Nečiňte dům Otce mého domem obchodu! (17) Vzpomněli si učedníci jeho že psáno jest: „Horlivost domu tvého stráví mne“ (fut., Ž 69,10). (18) Odpověděli Židé a řekli mu: Jaké znamení (shmeion) ukážeš nám (ČEP: prokážeš), že toto (ČEP: + smíš) činíš? (19) Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zbořte (lusate Kral.: Zrušte; Luther: Brecht... ab) chrám tento a ve třech dnech ho zvednu (egerw = vzkřísím; vzbudím; ČEP: postavím). (20) Řekli tedy Židé: Čtyřicet šest let budován byl chrám tento a ty ve třech dnech zvedneš ho? (21) On však mluvil o chrámu těla svého. (22) Když pak byl vzkříšen (hgerqh Kral.: když vstal) z mrtvých, vzpomněli si učedníci jeho, že toto říkal. A uvěřili Písmu a slovu, které řekl Ježíš.
druh
Symbolický (prorocký) čin – znamení; happening (13 – 17). Následuje teologická disputace (18 – 20) a evangelistovo vysvětlení (21 – 22).
osoby
· Ježíš
· prodavači
· „Židé“
· učedníci
stručný komentář
Komentátoři píší, že v příběhu nejde jen o „očistu“ chrámového kultu (jak napovídají tradiční nadpisky v Bibli – „Die Tempelreinigung“), nýbrž o zpochybnění této bohoslužby vůbec.
Jenomže Ježíš v textu samotném nežádá zastavení bohoslužby nýbrž odstranění chrámového obchodování podobného tomu, co lze dodnes vidět např. na Hostýně.
Podle S. Schulze, F. Porsche (a dalších) chce Ježíš ukončit obětní kult a tím vlastně znehodnotit i chrám samotný. Modlit se k Bohu lze i mimo chrám.
Zdá se, že tak nějak se mimo-jeruzalémská církev se ztrátou chrámu musela vyrovnávat. To, co je pro nás samozřejmé, že bohoslužba není vázána na Jeruzalém a není spojena s obětováním podle Mojžíšova zákona, muselo být nějak zdůvodněno.
Spíše se však zdá, že Ježíš svým činem dává najevo své mesiášství a Boží synovství. On sám – Ježíš – tak vyjadřuje svůj nárok na chrám a na to, co se v něm děje.
I když – odstraněním kultu vázaného na jediné svaté místo se otvírá možnost zpřístupnit víru Hospodinovu „globálně“.
Penězoměnci byli na chrámovém nádvoří nezbytní, neboť v chrámu nesměly být užívány římské či jiné mince, platit se smělo pouze speciálním platidlem.
K Ježíšově akci dochází na tzv. „nádvoří pohanů“, kde byly nabízeny kulticky čisté mince a obětní zvířata pro velikonoční poutníky.
Ježíšův čin má vyloženě provokační a jen symbolický charakter. Teroristickému útoku širšího záběru by zabránila chrámová stráž.
V druhé části perikopy se jedná o otázku legitimity Ježíšovy autority, které by mohla být podložena zázračným znamením (sémeion). Ústředním znamením jsou Ježíšova smrt a vzkříšení. Vše ostatní je pomocné, podružné. Kristova smrt a vzkříšení uvádějí do nového věku, kde víra v Boha není vázána na jeruzalémský chrám, nýbrž Krista ukřižovaného a vzkříšeného.
podněty a nápady
- jak je to s naší bohoslužbou? Nepřeceňujeme její význam?
- vnímáme Ježíše jako „hodného“ Božího Syna nebo je pro nás někým, kdo také provokuje, kritizuje a podněcuje?
- nehrozí i nám nebezpečí náboženské „rutiny“?
- slouží liturgie naší víře nebo naše víra slouží liturgii?
- jak je to se souběžnou existenci židovské a křesťanské bohoslužby?
- mají pravdu ti, kdo učí, že Ježíš touto akcí zrušil židovský kult a nahradil ho kultem vlastním (křesťanským)?
- jak Ježíšově činu máme vlastně rozumět?
- jsou evangelistova závěrečná slova (v. 22) podnětem pro obnovu naší vlastní víry v Ježíšovo slovo?
- perikopa působí vyloženě antikulticky či antiliturgicky. Tento fakt nutno vzít velice vážně.
Starokatolická kolekta:
Bože, dárce svobody a naděje:
zbavuješ nás strachu, úzkosti a pocitu ohrožení
a tvůj Syn, ukřižovaný a vzkříšený,
je odpovědí na naše otázky a potřeby.
Daruj nám, které jsi křtem přijal za své děti,
abychom dokázali žít ze své víry
a svému okolí byli věrohodnými svědky o tvé lásce.
Prosíme tě o to skrze našeho Pána Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a Duchem
svatým žije a působí na věky věků.