32. neděle v mezidobí A

Autor:
Publikováno:

Texty: Joz 24,1-3a.14-25 / Mdr 6,12-16 / Am 5,18-24; Ž 78 / Mdr 6,17-20 / Ž 70; 1 Te 4,13-18; Mt 25,1-13

Kontext

Téma neděle:

Procitni a připrav se. Nepromarni svou chvíli a přijmi pozvání na hostinu.


Kontext čtení:

Bdělost znamená připravenost na náhlý příchod i vytrvalost pro delší čekání. Prozíravost pramení z touhy po moudrosti, otevřenosti vůči ní (Kristu). Nelze žít jen pro přítomnost, je třeba vyhlížet k budoucím věcem. Čas Kristova příchodu je nečekaný v obou směrech. Členové boží obce nejsou vyňati z Božích soudů. V rozhodné chvíli se projeví, zda člověk nesl vědomí Božího nároku opravdově nebo jen mechanicky.


Text

Joz 24,1-3a.14-25

Slavnostně bohoslužebné shromáždění lidu ve svatyni Šekemu. Úvodem zní anamnetická formule (zastoupená zde v. 3) zdůrazňující jednotu Izraele skrze dimenzi času; Hospodinovy skutky praotcům jsou skutky aktuální pro obec v každé době. Výzva ke službě Hospodinu podmíněné odmítnutím zbytků modloslužby (v. 14). Lid si má zvolit svobodně. Přijímá Hospodina proti ostatním bohům a porušuje princip tradice lokálního božstva. Je to volba zavazující k nesnadnému vytrvání.

Mdr 6,12-16

Moudrost (= Logos jako Syn Hospodinův) září a je přístupná všem, kdo ji hledají, sama se dává poznat toužícím (v. 13n), úchvatné poetické obrazy situace prostoupení celé mysli (bytosti člověka) poznáním v přijetí Boží pravdy (Syna, Krista).

Am 5,18-24

Den Hospodinův bude tmou a ne světlem. Upozornění na eschatologickou jistotu Božího soudu a spravedlivé odplaty.


Ž 78

Reminiscence na dějiny Izraele po Exodu. Poetická, nikoli historická, anamnéza s cílem aktuálního apelu.

Ž 70

Všichni, kdo hledají Hospodina a milují jeho spásu (viz Mdr 6), ať se z jeho přítomnosti radují a veselí. /Ve vztahu k Mt 25,1-13 veselí svatební hostiny – radost obecenství s Bohem./


1 Te 4,13-18

Z kontextu není zřejmé, zda zemřelí členové obce, o nichž se apoštol zmiňuje, byli zabiti při mučednictví nebo podlehli nemocem. Představa o budoucím vzkříšení až po hlavní očekávané události druhém příchodu se zdála znevýhodňovat dříve zemřelé vůči fyzicky žijícím. Pro Pavla nezvykle konkrétní líčení eschatologického dění, čímž nechce upokojovat lidskou zvědavost, ale přinést obci v její starosti a nouzi útěchu. Vůči smrti ale nemáme být coby křesťané smutní a skleslí, když máme živou naději, to nás ale nečiní bezcitnými. Opět (jako v Joz) jsou zde nejprve anamnetické odkazy na Boží činy, které mají své "pokračování" v přítomnosti. Tesalonickým se nejedná o otázku zmrtvýchvstání samotného, ale o znevýhodnění zesnulých při Kristově zjevení. Protože Ježíš zemřel a byl vzkříšen, uvede Bůh zemřelé na základě takto vzniklé situace spásy s Kristem do slávy.

Při konečných událostech je Kristus prostředníkem i cílem konečného sjednocení s ním. V Kristu zemřelí vstanou nejdříve, potom živoucí (v. 17). Není nic řečeno o osudu nekřesťanů, protože Pavel nepojednává téma systematicky široce, ale odpovídá na položené otázky. Je to útěcha pro Tesalonické: nesejde na tom, zda člověk ve chvíli Kristova příchodu žije nebo je mrtev, ale zda je v Kristu.

Pavel tu nepodává dogmatický výklad o apokalyptických událostech, ale v jejich nesnázích a útrapách podává pastorální pomoc a ostatní ji mají formou útěchy druhé(mu) šířit.


Mt 25,1-13

  1. Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.

  2. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.

  3. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.

  4. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.

  5. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.

  6. Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´

  7. Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.

  8. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´

  9. Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´

  10. Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.

  11. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´

  12. Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´

  13. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.


Textové souvislosti

V kontextu 23 – 25 kapitoly Mt se čas pozemského Ježíšova působení prolíná s časem působení vzkříšeného a oslaveného Pána v jeho církvi.

Podobenství jen u Matouše, jednotlivé věty znějí u Lukáše (25,10-12; 13,25) a obsahově se shoduje výzva k bdění u Marka (13,33-37). Čtyři podobenství o plevelu, nemilosrdném služebníku, svatebním šatu a deseti družičkách uvedená formulací "s Královstvím nebeským to je / bude jako když …" jsou rozvinuté příběhy s tématem selhání těch, kdo již byli k obci povoláni. Otázka, zda motiv opoždění příchodu ženicha až do půlnoci náleží k podobenství od samého počátku a je-li pro výpověď podstatný. V opačném případě mohl vzniknout v prostředí obce, která již zažívá, že se Ježíš nezjevuje k soudu tak rychle, jak to zprvu očekávala. Bez v. 5n se může jednat o přímou Ježíšovu látku, neboť je uvedeno jako podobenství o království nebeském, nikoli o příchodu Syna člověka; tak je interpretuje Matouš v. 1 ("tehdy") a v. 13.

Ženich je obrazem Iz 62,5 pro Boha, zde podobně jako u Mk 2,19 (19Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. 20Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.) odkazuje na boží čas spásy. Obec tu také není ještě přirovnána k nevěstě (Zj 21,9; 22,17; 2K11,2; Ef 5,25-27), ale je zahrnuta v obraze svatebních hostí. Družičky však mají k obrazu nevěsty blízko a Mt stejně jako Mk 2,20 tu přirovnává Ježíše k ženichovi (v. 11).

Lampy (lampades) mohou označovat pochodně vyrobené z tyčí omotaných na jednom konci látkami nasáklými olivovým olejem, s nimiž předváděly dívky v průběhu svatebního rituálu tance na uvítání ženicha, který s průvodem přišel k nevěstě. Pochodně vydrží hořet asi čtvrt hodiny, v posledním okamžiku je možné přilít na ně olej, aby mohl tanec pokračovat. V našem případě by to znamenalo, že dívky čekají na ženicha u nevěsty a zapalují své pochodně, jakmile se objeví (tj. až ve v. 7), aby jej přivítaly tancem. Tak by mohlo být podobenství v Ježíšově podání výzvou k připravenosti na slavnostní přivítání Božího příchodu. Teprve zkušenost dlouhého čekání na Ježíšův příchod by vedla v obci k přidání dokreslení v. 5n. V. 8 by pak bylo třeba číst jako "naše pochodně zhasnou příliš brzy!". Těžko by pak ale situace pěti pošetilých byla ve vyprávění dostatečně názorná a ostrá; jejich pochodně by přeci jen bylo možné zapálit alespoň na chvíli. Zapomenutí nádoby s olejem by nebylo znakem neprozíravosti ale nedbalosti.

Lampy jsou tedy opravdu spíše měděné misky s olejem a textilním knotem upevněné na žerdi, které jsou neseny před nevěstou (stejně jako družbové nesou lampy v průvodu ženichově) a alespoň v Mt redakci podobenství tedy ve v. 8 hrozí zhasnutím, neboť se ženich zdržel. "Pak je to zřejmě obec, kdo se tu snad na základě nějakého podobného podobenství Ježíšova ptá, co znamená příchod Ježíšův poté, co uběhlo již několik desetiletí, a ej to vyvýšený Pán, jenž jí dává odpověď. Závěrečná věta [pak] … nepatří k původnímu podobenství, neboť nevystihuje jeho pointu" (E. Schweizer, Das Evangelium nach Matthäus, NTD 2, 1986, s. 305).


Výklad po verších

V. 1 "Tehdy", tj. při příchodu Ježíšově (24,50) se vyjeví pravý stav věcí, jenž je dosud skryt. Přirovnání nebeského království k hostině je typický Ježíšův obraz pro plné společenství s Bohem v nadcházejícím "království", svatební hostina jako Ježíšův obraz pro naplněný čas. V. 1b je buď shrnujícím nadpisem nebo již počátkem vyprávění (viz výše).

V. 2 Rozumnost / prozíravost a pošetilost není totéž co vysoká a nízká inteligence. Fronimos (ř.) je překladem hebr. b-j-n, původně "vidoucí", "s otevřenýma očima", které mají pro věci budoucí prozíraví a nežijí jen pro bezprostřední přítomnost. Družičky berou náhradní olej pro případ potřeby (v. 3-4); ženichův příchod se protahuje, což není obvyklé ale ani nemožné (v. 5). Spánek zde není synonymem nepřipravenosti, hraje jen vedlejší roli: dívky nevidí, jak moc jejich lampy vyhořely.

V. 6 Pokřik není budíčkem ale radostným povykem blížícího se průvodu. V. 7 Lampy zhasínají, tzn. že dosud hořely (viz výše). Je potřeba povytáhnout knot a dolít olej.

V. 8-9 Výzva, aby šly nepřipravené družičky pro olej ke kupcům, není ironická, což dokládá to, že je následována. Ve venkovských poměrech při probíhající slavnosti, kdy jsou skoro všichni vzhůru, je možné i o půlnoci něco sehnat.

V. 10 Nelze vykládat alegoricky ani odmítnutí prozíravých k poskytnutí oleje, ani možnost doplnění lampy u kupce. Pro příběh je podstatné jedině to, že pošetilé družičky nejsou včas na svém místě.

V. 11-12 K pochopitelnému zavření dveří přistupuje ještě tvrdé odmítnutí Pánovo: tak jednoznačný a neodvolatelný bude Boží soud.

V. 13 Obecné napomenutí k bdělosti. V podobenství ale nehraje žádnou roli bdělost jako taková nýbrž připravenost na delší čekací dobu, pro niž je zde pojmu "bdělost" přeneseně užito. Odůvodnění znamenalo původně, že onen den může přijít mnohem rychleji než očekáván (tak 24,42 v souvislosti 37-51; zlý sluha počítá s delší lhůtou), nyní říká, že je třeba být připraveni a vytrvat věrni též dobu delší.


Shrnutí

Je znakem dobrého porozumění podobenství, když stejný obraz v jiné situaci vede k jiným závěrům. Když Ježíš volá k bdělosti, vyzývá své učedníky, aby brali boží skutečnost tak vážně, že již teď počítají ve svém životě v každé chvíli s jejím průlomem, právě proto, že vědí, že je jednou přivede s konečnou platností do božího království. Kdyby se to však mělo stát blouzněním, které opouští každou pozemskou práci kvůli blížícímu se konci světa, nebo naopak vedlo k ledabylosti, protože konec je v nedohlednu a po desetiletí není možné setrvávat v napjatém očekávání, vypovídá tatáž výzva pravý opak: že se nesmí na tomto očekávání trvat křečovitě a současně že je třeba vytrvat věrný přes celá desetiletí a staletí.


Homiletické podněty

Jsme jako členové boží církve pozváni na svatbu, hostinu, jejíž výraz vnímáme ve Večeři Páně. Stále ale pro nás platí totéž co pro všechny, ať jsou "mimo církev" nebo ne: Je na nás, abychom vytrvali, je na nás, abychom pozvali Krista a toužili po něm. Když zavřeme božímu slovu dveře ve svém životě, činíme něco velmi neprozíravého, totéž se může stát i nám!

Prozíravost a pošetilost nejsou kategorie mentální výbavy člověka. Družičky pošetilé nejsou hloupé, ale nepočítaly se změnou situace a řešily problémy až ve chvíli, kdy nastaly. Jakkoli je to rozšířená životní "moudrost", ukazuje se, že ne ve všech situacích se osvědčuje. Tam, kde jde o mnoho, je žádoucí přístup rozumný, prozíravý. Počítat s tím, že se ženich opozdí znamená přikládat význam celé situaci, vnímat okolnosti, které ovlivňují toho druhého.

V praktickém životě je možné nalézt spoustu příkladů, kdy lidé jednodušší dokáží jednat prozíravěji než lidé "chytří". Jde tu o přijatou odpovědnost, ne o inteligenční kvocient. O co více to platí v otázkách víry. Kristus přichází jako boží moudrost tam, kde je žádán a pozván, a je otevřen všem.






Starokatolická kolekta:

Bože, příteli života,

nezanechal jsi Ježíše, svého Syna, ve smrti

a chceš ve spojení s ním vést k životu i nás.

Dej nám bdělá srdce,

aby, až jednou přijde, nás nenašel spící,

tvůj Syn, Kristus, náš Pán a bratr,

který v jednotě Ducha svatého

s tebou žije a působí na věky věků.



Píseň

(T: Mešní zpěvy 1990, str. 361)


Procitni, ó lide boží,

již volají strážní na věži:

Vzbuď se, ó Jeruzaléme!

Již hodina je půlnoční,

již ze všech stran volají všichni:

Kde jste, ó vy panny moudré?


Již vstaňte, ženich jde:

vezměte lampy své,

aleluja,

připravte se k svatbě věčné,

vstříc Pánu rychle vyjděte.


(Cithara sanctorum 1636, pův. "Wachet auf, ruft uns die Stimme", Philiph Nicolai 1599, česky EZ 270)