Kontext liturgického roku
17. neděli v mezidobí jsme vyzýváni k uvědomění si hodnoty nebeského království, které je v Kristu mezi námi.
Text
* Gn 29, 15-28
Další část Jákobovského cyklu. Jákob slouží u Lábana. Za svou službu si chce vzít Ráchel (jméno znamená ovčí matka). Dostane však Leu (to znamená pravděpodobně „kráva“; její oči jsou označeny výrazem r-k-k, což znamená buď „slabé, mdlé“, nebo „útlé, jemné“ tedy i „změkčilé, polekané“). Jákobovi je tak připomenut jeho vlastní podvod. Po sedmi dnech svatebního veselí Jákoba s Leou je Lában ochoten dát Jákobovi za ženu i Ráchel. Jákob však musí sloužit dalších sedm let.
* Ž 128
Žalm se používal při žehnání poutníků v chrámě. Formálně počítá s dvojí recitací (dva pěvecké sbory a předzpěvák). Žalm tematizuje Boží požehnání, ke kterému patří i radost z práce, trvalý pokoj a dlouhověkost s mnoha potomky. Žena je zde srovnávána se symbolem života.
* Ř 8, 26-39
Pod pojmem „povolat“ rozumí apoštol Pavel konkrétní volání, které je obsaženo v evangeliu a které stále působí. Je to volání po společenství s Kristem, k milování Boha, které je pevnou odpovědí víry na setkání s ním, protože ti, kdo Boha milují, jsou již Bohem milováni v Kristu a jsou proto také povoláni a uvedeni do slávy (aorist sic!). Z Božího hlediska se totiž již vše pro spásu člověka stalo, a čas, který my můžeme pojmout pouze v jeho posloupnosti, je již obklopen jeho věčností jako naplněný čas. Od Boží lásky nás pak již skutečně nemůže nic odloučit.
* Mt 13, 31-33.44-52
31 Ještě jiné podobenství jim předložil:
"Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém
poli;
32 je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší,
než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho
větvích."
33 Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je
jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."
44 "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který
někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to
pole.
45 Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje
krásné perly,
46 objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a
koupí ji.
47 Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a
zahrne všecko možné;
48 když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré,
vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49 Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od
spravedlivých
50 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."
51 "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli:
"Ano."
52 A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem
království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i
staré."
Evangelijní čtení se skládá ze čtyř podobenství a dovětku:
31-32: podobenství o hořčičném zrnu
33: podobenství o kvasu
44: podobenství o pokladu v poli
45-46: podobenství o perle
47-50: podobenství o rybářské síti
51-52: nové a staré poklady
31-32: podobenství o hořčičném zrnu
Zvláštní formulací je, že nějaký člověk vzal jedno (sic!) hořčičné semínko a zasel ho. Je to podtrhnutí Božího cíleného jednání. Podobenství zdůrazňuje kontrast mezi neviditelným začátkem a velkým koncem. A také růst. Je to možná protipól k židovskému chápání náhle a zázračně nastoleného Božího královstí.
33: podobenství o kvasu
Boží království pronikne celý svět a celý jej zúrodní.
Sloveso „vmísí“ připomíná skrytou přítomnost království. Možná Ježíš záměrně
pracuje s představou kulticky nečistého kvasu, který byl před pesachem
z židovských domácností vyhazován.
Obě podobenství vyjadřují skutečnost, že od chvíle, kdy Ježíš vstoupil do tohoto světa, to pole není prázdné a těsto je v pohybu, ačkoli to není vidět. Neznehodnocujme tuto výpověď výkladem, že církev pozvolna získává majoritu nebo že křesťanství tiše přetváří svět. Skrytost království, která se projevuje neúspěchem a útlakem („Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají“ Mt 11,12) nepřestane, dokud Bůh sám jednou nenastolí své věčné království.
44: podobenství o pokladu v poli
45-46: podobenství o perle
Obě podobenství jsou stejně strukturována jak podobenství ve vv 31-33.
Člověk je dělník, který pracuje za denní mzdu a to pole mu nepatří. Nediskutuje se zde o tom, zda jeho právně pravděpodobně sporné jednání je morální nebo ne. Hospodář v Lk 16,1-8 nebo soudce v Lk 18,1-8 jsou představeni výslovně jako darebáci a jsou pádným argumentem: když někdo jako oni reaguje takto, čím víc tak musí činit učedníci! Zde přesvědčuje neslýchaný, vše ostatní přesahující objev, kvůli kterému člověk prodá vše, co má. Rozhodující je, že z hlediska své velké radosti nemůže dělat nic jiného.
Také ve druhém podobenství je to podobné. I zde je snaha popsat krásu perly i jednání nálezce trochu přemrštěným důrazem na to, že prodal vše, co měl. Jsou to vlastně dvě podobenství o velké radosti nebeského království. Ti skutečně jednající, kteří vyvolají a určují celou událost, jsou poklad a perla, tedy právě to, co z vnějšku viděno, může být jen najito. Od nich vychází všechna síla. Poklad nalezne dělník dřív, než se pole stane jeho majetkem, a také o obchodníku se píše, že „našel“ perlu. Přesto obě podobenství končí slovy „…a koupil ho(ji)“, a v obou případech se nejedná o nezměrně bohaté lidi, pro které by složení kupní ceny nic neznamenalo. Z jednání nebeského království vychází jednání člověka, tak jako když Ježíšovo povolání vedlo skoro samozřejmě k opuštění lodi, domu a celního stolu. Nebeské království, které dle v. 32 a 38 obsáhne celý svět, je tak zároveň věcí jednotlivce, skrze jehož rozhodnutí působí ve světě.
47-50: podobenství o rybářské síti
Matouš na závěr připojuje dovětek o soudu nad hříšnými (49a.50), který doslovně souhlasí s v. 40b.42. Verš 49b se shoduje s v. 41. Není to původní pointa podobenství, protože soud sám o sobě byl tehdejšímu posluchači tak samozřejmý, že to žádné podobenství nepotřebovalo víc zdůrazňovat. Podobenství se zřejmě skládalo napřed jen z první věty. Bylo však nutno vyřešit, co se stane s těmi dobrými a špatnými. Přesto leží důraz na tom, že dobré a špatné ryby jsou v síti vedle sebe. Záměrem je varovat před netrpělivou horlivostí v odstraňování špatného, čímž si člověk sám hraje na Boží soud.
Konkrétně se zde jedná o vlečnou síť, kterou rybáři napřed vytáhli na břeh a teprve tam viděli úlovek. Odkaz na ryby všech druhů je nutný pro závěr, sotva však chce upozornit na univerzalitu Ježíšovy obce, jak to činí J 21,11.
Nepotřebné ryby jsou ty, které nejsou k jídlu, zejména ty, které jsou nečisté (dle Mojžíšova zákona). Otázkou zůstává, zda v pozadí podobenství stojí představa učedníků jako rybářů lidí (4, 19). Ve 4. kapitole je zdůrazněno chytání do Božího království. Zde je zdůrazněno to, že dobro a zlo je u sebe.
Proto jsou později rybáři ztotožněni s anděli a ne s učedníky. Obojí však patří k sobě. Tak jako Ježíš svými podobenstvími, tak učedníci shromažďují svým zvěstováním. Shromažďují-li do Božího království, pak také k přicházejícímu soudu. Protože o tom vědí, chtějí dát lidem možnost volby. To je také smysl Ježíšova podobenství.
51-52: nové a staré poklady
Vše zde záleží na tom „pochopili jste“. Když Matouš mluví o zákoníkovi, který se stal učedníkem království nebeského, vidí v učednících předobraz (srov. 16,19;18,18). Zákoník je již dle Sir 39,3 ten, „který odkrývá skrytý smysl hádanek a obírá se záhadami podobenství“. Možná z toho důvodu Matouš dále říká „proto každý zákoník…“. Protože porozuměli,existují teď tito vykladači zákona. Obrazem Matouš zdůrazňuje to, co mu v 5,17-48 leželo na srdci. Pravý vykladač zákona se od Ježíše učil skládat staré a nové dohromady: Boží zákon a to, co zvěstoval Ježíš a co je obsaženo v celém jeho novém výkladu. Možná také text myslí na Ježíšovo učení a nový výklad „učitelského“ rozhodnutí učednické obce (16,19;18,18)? Ať tak či tak je zřejmé, že podobenství byli pro Matouše učebním materiálem o Božím království. Takový zákoník již není „rabbi“, tedy „velký“, ale je „učedník“ království nebeského, tedy ten, který po celý svůj život zůstane „žákem“.
Homiletické podněty
K podobenství o pokladu v poli:
Co stojí za všemi těmi zprávami o údajně právě na tomto
místě ukrytém pokladu, o hledání, o nalezení? Není v tom touha po změně
života, po něčem, co mu dodá hodnotu a štěstí?
V podobenství se mluví o pokladu, který je nalezen ve všedním dnu na obyčejném poli. Pole je zde obrazem pro naše všední dny. Někdy jsou šedé a únavné, plné kamení, víc nebo míň úrodné. V nich je skryt poklad, který může změnit náš život. Nelze však mít jen ten poklad, je nutno koupit celý komplet: pole a poklad. Malá setkání a objevy všedního dne jsou jako perly rozházené na poli: úsměv, natažená ruka, zářící dětský obličej, květina… to vše jsou malé drahokamy, které zhodnocují náš život.
Člověk musel koupit celé pole, se vším tím plevelem, balastem a kameny, aby se dostal k pokladu. To je obraz pro Boží království. Tedy ne daleká nebeská říše, ale velmi zemité a hlavně živě přítomné v mém dnešním všedním dnu.
Lidi, s kterými se setkáváme, můžeme přijmout pouze jako celé osoby, s jejich stinnými stránkami a těžkostmi. Jen potom můžeme objevit a těžit z jejich obohacující a hodnotné stránky.
V každém člověku je skryt poklad. Často je potřeba vynaložit hodně trpělivosti a výdrže, abychom ten poklad našli.
Když se necháme řídit našimi hlubokými touhami po zdařilém
životě a při tom přijmeme stinné stránky své i svých bližních, budujeme krok za
krokem boží království. Neboť Bůh je tím, kdo do nás zasadil tuto touhu.
On je tím, kterého chceme objevit jako poklad v našich životech, abychom
proto naše životy změnily. On je také tím, který nám dává sílu a odvahu, když
na této cestě utrpíme porážku nebo když se nám nedostává trpělivosti.
Přejme si tři věci:
neztratit touhu a trpělivost při hledání pokladu;
nezapomenout, že pole je sice velké a poklad malý, ale když je objeven, změní
celý náš život; být ve všedním dnu vynalézaví, aby náš život byl nejen
šťastnější a hodnotnější, abychom měli účast na Božím království i zde na zemi.
K podobenství o síti:
Člověk- hledač: Co všechno dnes lidé shánějí a hledají?
Křesťan(ka)- hledač: Co všechno hledáme jako křesťané? Boha, osvobození a spásu, naplněný život zde na zemi a život v plnosti potom v nebi... Jsme tím putujícím Božím lidem. Neputujeme bez cíle. Cílem je Boží království, ke kterému se každý den znovu vydáváme.
Hledat a nalézt: Ježíš zaměřuje svou řeč na jednání člověka poté, co nalezl. Není to u nás lidí často tak, že když dojdeme k cíli, hned jdeme k dalšímu?
Co s nalezeným?
Není nic negativního klást si před sebe stále nové cíle. Náš život je tak neustále výzvou. V podobenství o síti jsou ale zajímavé motivy pro chvíli, kdy něco najdeme:
Napřed je potřeba si v klidu sednout a mít čas si vše rozmyslet. Spontaneita je důležitá, ale nereflektované a nepromyšlené jednání může vést do slepé uličky.
Pak ryby roztřídit. Ne vše, co se na prví pohled jeví jako hodnotné, stojí ve skutečnosti za to, aby nám to neslo a určovalo život.
K třídění patří rozhodování. Rozhodnutí znamená vydat se na jednu cestu a zároveň rozloučit se s jinými cestami. K dobrému rozhodování potřebuji rozpoznat, co mě podporuje a co mě brzdí. Potřebuji se orientovat podle Božích činů, podle učení a jednání Ježíše, podle žité víry mých bratří a sester.
znáš naše
pachtění a starosti
a ujímáš se
naší slabosti.
Tvůj Duch svatý
se nás zastává
a přináší před
tebe to, co nemůžeme vyjádřit slovy.
Daruj nám
důvěru v každé naší nouzi.
Prosíme tě o
to, Otče našeho Pána Ježíše Krista,
který s tebou a
s Duchem svatým
žije a život
tvoří navěky.